Historie městské části

11.11.2014 10:31

Katastru Neředína vévodí Tabulový vrch. Vždy byl důležitou kótou, zejména z historického a vojenského hlediska. Je to vlastně přesně neurčitelná náhorní plošina. Takzvaný Tabulák má své nejvyšší místo 49°35'12,51''N a 17°12'59,948''E. Nadmořská výška je udávána různými zdroji různě. Tento význačný bod bohužel není nijak vyznačen ani historickou tabulkou, natož triangulační značkou.

Od nejstarších dob zde vždy bylo osídlení, archeologické nálezy jsou četné. Přelomový a unikátní objev Archeologického centra z roku 2001 dokazuje, že v období markomanských válek se římské legie dostaly až na Tabulový vrch a zřídily zde vojenský tábor (více na www.rimanevolomouci.cz). Tato skutečnost je potvrzena mezinárodním týmem specialistů. Dříve se totiž mělo za to, že hranice zamýšlené římské provincie Markomanie měla probíhat jižnějším Brněnskem. Římané pádili spíše na západ do civilizovanějších končin, které chtěli kolonizovat a "uchránit" tak před vznikajícím a šířícím se křesťanstvím. V jedné z pověstí o založení města se traduje, že to tu navštívil i sám veliký Julius Caesar.

Kolonizace později probíhala naopak směrem ze západu. Usadilo se zde v Neředíně a vůbec na Moravě tisíce německy mluvících osadníků. Tím se sice prý zkvalitnil genetický fond, ale poměr složení obyvatelstva se na dlouhá staletí proměnil výrazně ve prospěch Němců. To se změnilo až odsunem po 1. a 2. světové válce. Pamětníci sdělovali, že "Němke vokolo Holomóca chodile oblečeny jako iny Hanačke", čímž byl myšlen krásný hanácký kroj.

Koncem 18. století, v časech, kdy císařovna Marie Terezie a císař František II. chtěli za každou cenu udržet celistvost habsburské monarchie, se Rakousko muselo bránit expanzím Pruska. Vypukla Sedmiletá válka a kolem celé Olomouce bylo vybudováno ve dvou fázích opevnění a obranný fortový věnec (více zde a zde). Nejdříve však ze západu. Z 11 zachovaných pevností se nachází v Neředíně Fort č. XV. 

Vždy zde byl dostatek vody pro početnou posádku, v každé pevnosti byla vydatná studna. Kolem celé Olomouce byla zrušena v šíři asi jednoho kilometru všechna zástavba, aby vzniklo rozsáhlé volné předpolí. Takže i celý Neředín byl srovnán se zemí, aby se nepřítel Prušák nemohl skrývat a byl hezky na dostřel. Vše skončilo roku 1866 příměřím. Ještě před Prusko-rakouskou válkou, v roce 1853, se konaly v Olomouci největší manévry. Císař bydlel v arcibiskupském paláci, rovněž tak ruský car Mikuláš a další potentáti z Anglie nebo baroni Rotschildové.

Po zrušení olomoucké pevnosti roku 1886 se město začalo rozrůstat na všechny strany, "za hradby", takže původní hřbitov U Dřevěného zvonu se ocitl uvnitř města, což už roku 1773 zakázal Josef II. Nový hřbitov - Ústřední - byl otevřen 1901. Měl a má katolickou, evangelickou a židovskou kapli. Jsou zde i kameny z nejstarších dob, jeden z nich zdobí hrob zakladatelů Olomouckého spolku muzejního Havelky, Wankela a Wurma. Návštěva hřbitova je jako procházka historickým parkem.

Elektrická dráha - tramvaje vozí olomoucké občany od roku 1899, ihned po Praze. Původní konečná byla na Pražské ulici, pak až u letiště. V současné době je u krematoria, startu naší trasy. Tímto měla vesnice Neředín, jediná v Rakousku-Uhersku, zastávku tramvaje. České noviny ze závisti hodlaly tento rakušácký výdobytek bojkotovat, nabádaly česky hovořící občany, aby elektrickou dráhu zdržovali. Bylo mnoho kolizí s koňskými povozy, trakaři i chodci.

Nejvýznamnější událostí z místní historie bylo zřízení vojenského cvičiště roku 1900, ohraničeného topolanskou silnicí a hněvotínskou cestou. Kopečkovitý Neředín se báječně hodil. C. a k. Ministerstvo války roku 1905 vydalo výnos a 1906 byla podepsána smlouva mezi stavebním erárem a vlastníky katastrů v Neředíně, Hněvotíně a Nové Ulici. Místní zavedení zemědělci přišli třeba i o všechnu půdu a dobytek. Byli sice odškodněni, ale za 1. světové války padla měna, takže tento pakt byl pro ně likvidující. Tabulový vrch byl zplanýrován a mírně navršen. Z radnice se konšelé mohli kochat novým cvičištěm pozlaceným pampeliškami.

Když se po cvičišti přestali prohánět vojáci a vojenští koňové, přišli aviatici a vzniklo civilní letiště. První letadlo zde startovalo již 1910, Ing. Kašpar se udržel ve vzduchu celých 6,5 minuty. K této slávě se z celé Moravy sešlo na 30 000 lidí. Po rozpuštění rakousko-uherské armády se na neředínském letišti soustředili čeští letci v prvních plucích Československé armády. T. G. Masaryk zde vykonal přehlídku, vzlétla 3 letadla. Místní Němce, kterých bylo ještě v této době dobře polovina všech Neředíňáků, tyto české vzmachy tuze hnětly.

V Neředíně také v roce 1937 započal Jan Antonín Baťa jako představitel obrovského obuvnického koncernu svou civilní cestu kolem světa za obchodem. Start byl sice v Otrokovicích, ale 1. pilotem byl fenomenální neředínský rodák Josef Engliš, původně letecký mechanik z firmy Letov na Šibeníku. Let trval 4 měsíce, před každým ze 43 přistání si byznysmeni oblékli smokingy a šli jednat s jim podobnými v metropolích všech kontinentů.

Poslední vojáčci zde byli Rusáčci, jejichž helikoptéry rušily spánek i život nejen v Neředíně, ale v celé Olomouci. Celý prostor letiště i okolí zaneřádili a zohavili. S následky se potýkáme dodnes.