Historie městské části

04.09.2014 08:59

Obec Lošov je rozložena na svazích Nízkého Jeseníku cca 12 km od centra města Olomouce.

  • Počet obyvatel: ke dni 31. 12. 2013 celkem 689 obyvatel
  • Rok založení: 1432
  • Nadmořská výška:
    • nejnižší místo 256 m n. m. – autobusová zastávka MHD
    • nejvyšší místo 385 m n. m. – kopec Fána (hvězdárna)
  • Spolky:
  • Sbor dobrovolných hasičů Olomouc – Lošov
  • Sportovní klub Lošov
  • Kulturní zařízení: Klub seniorů, pobočka Městské knihovny, Kulturní dům pro xxx osob

Historie městské části Olomouc - Lošov

Český název vsi byl vždy Lošov (1465) v německých pramenech  Lossow (1667, 1718), či Loschau (1751). Nejpozději od 15. století ves patřila klášteru Hradisko, a to až do jeho zrušení v r. 1784. Pak spravoval celé panství náboženský fond a v r. 1826 je koupil hrabě Filip Ludvík Saint Genois. V katastru obce se kdysi dolovalo zlato. Od r. 1850 obec patřila do olomouckého okresu. V r. 1980 byla sloučena s Olomoucí.

Literatura uvádí, že na staré obecní pečeti je zobrazen strom s nápisem "Peczet obce diediny Lossowa". V rektifikačních aktech z r. 1749 se dochoval otisk pečetidla oválného tvaru o rozměrech 27x35 mm. V horní části pečetního pole, lemovaného linkou, je zobrazena hlavou dolů letící holubice se svatozáří. Ve zbývající části pečetního pole lemovaného linkou je ve třech řádcích nápis PECZET OBCE DIEDINY LOSSOWA a ve čtvrtém řádku letopočet 1715. V druhé polovině 19. století obec používala kulatého nápisového razítka.

Obcí, patřící do svatokopecké farnosti, je i Lošov. Také v této obci byl původně svobodný dvůr, o kterém však není známo, kdy a kým byl založen. Brzy jej získali opati kláštera Hradiska a pronajímali jej jako dědičnou rychtu, kolem níž osadníci stavěli své domky.

První písemná zmínka o Lošovu jako vesnici je uvedena v listině krále Jiřího z Poděbrad z roku 1432, pojednávající o neoprávněném záboru statků kláštera Hradiska, mezi které právě Lošov patřil. V listině je jméno vesnice uváděno jako „Losos“, možné je, že bylo odvozeno od osobního jména Loš či Loch. V análech kláštera Hradiska je zmínka, že v okolí svobodného dvora se koncem 12. a počátkem 13. století v potůčcích rýžovalo zlato. Les s potůčky směřujícími k říčce Bystřici dostal název Zlatý důl nebo též Zlatová.

Do lošovského katastru patří též les Zdiměř, včetně později vybudované pevnůstky, ačkoli se nachází blíž Radíkovu. Při hranicích obce Posluchova je další lesnaté území, pojmenované Přední panské a Zadní panské. Severní části obce lid říkal Dědina, jižní pak Liškov.

Výnos z rýžování zlata nebyl velký, proto se tehdejší nadšenci z území odstěhovali, nebo zde zůstali jako zemědělci. Ve službách kláštera Hradiska, majitele vesnice a okolních pozemků, klučili lesy a tak získávali pro panství úrodnou půdu. Ta jim byla za robotu propůjčována. Občas se proti vrchnosti bouřili. Ve dvou listinách opata Maxmiliána Prachera z 30. let 17. století jsou zmínky o těchto bouřích, rebeliích, kterých se účastnili též lošovští, proti opatovu předchůdci Jiřímu Leodegarovi. Pracher jim vrátil právo užívat klášterní pozemky ležící v obci, které jim bylo odňato za rebelii. Do zpětného užívání dostali 500 měřic polí, luk a lesů. Za užívání platili robotou u dvorů v Radíkově, Droždíně, nebo na Hradisku.

Lošov, stejně jako ostatní vesnice v blízkosti Olomouce obsazené v letech 1642 – 1650 Švédy, trpěl jejich nájezdy a přepadeními. Dlouho trvalo, než došlo k obnově tamních obydlí i zemědělské půdy. V roce 1775 byl v lošovské části Dědina rychtář, čtyři sedláci, deset chalupníků; na Liškově osm chalupníků. Lošovské děti docházely do školy do Velké Bystřice, zřízené v roce 1775, od roku 1785 pak na Svatý Kopeček. Vlastní školu měli v Lošově od roku 1881.

V roce 1793 bylo v obci 44 domovních čísel a 255 obyvatel, o čtyřicet let později v 57 domech bydlelo 379 obyvatel. Část obyvatel byla od roku 1827 zaměstnána v Mariánském Údolí, kde podnikavý Josef Zvěřina v uvedeném roce postavil vysokou pec, protože v okolí nalezl ložiska železné rudy. V roce 1861 byl však provoz vysoké pece pro nedostatek železné rudy zastaven. V roce 1910 bylo v obci 72 domovních čísel s 533 obyvateli.