Jak pěší cyklisté překvapili motorkáře

21.10.2014 18:13

Jedné trochu zamračené červnové soboty jsme se s přítelem vypravili zmapovat pěší trasu od železáren k Poděbradům a přes fort potom zpátky. Vedli jsme s sebou kola, abychom si na nich zkrátili zpáteční cestu k domovu. Místo startu, prostředí autobusové zastávky na konečné v Řepčíně, tak místní nádraží i areál bývalých
Moravských železáren na nás dýchly atmosférou starých totalitních časů. Všechno tak nějak šedé, oprýskané, smutné, v případě železáren navíc obrovské. Je to úsek, kde se zastavil čas a přiměl násk zamyšlení, co se za ty desítky let změnilo či ne. Určitě tady dříve nebyla cyklostezka, která nás dovedla k přírodnímu koupališti Poděbrady.

V jeho areálu je mnoho infotabulí, kde se člověk dočte zajímavosti o Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, na jejímž území se tady nacházíme. Poděbrady určitě stojí za návštěvu, nabízí mnoho míst k relaxaci i aktivnímu odpočinku, i když vybavení tady taky volá po modernizaci a určitě by jeho prostředí šlo využít ještě lépe. Obkroužili jsme obě jezera a přitom jsme se pokochali pohledy z terasy u parkoviště i mostu mezi oběma lagunami. Vyrušit jsme přitom stačili kačenky, rybáře, kteří si vychutnávali klid u splávků a navíc mladý pár, který se oddával četbě na stromech. Zpátky na stromy? Že by to už začalo? Jakou literaturu studovali, jsme ale nezjistili. Vraceli jsme se stejnou cestou zpět, ale naproti nádraží Olomouc Řepčín jsme udělali odbočku vpravo a kolem nové čističky odpadních vod jsme zamířili k fortu číslo XX. Ten je dobře utajený mezi poli, ale v ten den už z dálky duněl rockovou hudbou, protože hostil sraz motorkářů s bohatým kulturním programem. Slečna u pokladny vytřeštila oči, když uviděla dva pěší cyklisty v barevném oblečení. „Vy jdete na sraz motorkářů?"zeptala se nás v přesvědčení, že jsme si spletli cestu. Vysvětlili jsme jí, že mapujeme vycházkovou trasu pro Malou lišku a fort bychom do ní chtěli zahrnout taky.

Nakonec nás tedy pustila dovnitř bez vstupného s tím, že si to tam prohlédneme, něco vyfotíme, občerstvíme se a zhruba do hodiny vypadneme. Fort XX nás příjemně překvapil hlavně svým interiérem, protože motorky jsou tady namalované i na stěnách a funguje zde bar. Jenom jsme se tam v té záplavě černé barvy koženého oblečení cítili tak nějak nepatřičně a tak jsme se raději do probíhajících zábavných soutěží nezapojili. A kola jsme si skromně opřeli do koutku. Rocková hudba minutu od minuty sílila, řady motorkářů houstly.

A tak jsme jim po hodince zamávali a zamířili po zmapované trase k domovu. 

 

Zapsala: Hana Hulíková