Rozhovor s historikem Davidem Papajíkem

20.09.2014 17:52
František Josef I. na fortu v Radíkově v září 2012. Vzpomínková akce ke 140. výročí císařské návštěvy.

Olomouc – Pohled do historie je vždy zajímavý, ale dva roky prohledávat archivy a pátrat ve starých záznamech už chce hodně nadšení a trpělivosti. Historik David Papajík z Univerzity Palackého má obojího dost a dokázal to třinácti publikacemi o historii obcí z celého kraje.

Zajímavosti o své nejnovější knize Dějiny Radíkova David Papajík (na snímku níže vpravo) prozradil v rozhovoru pro regionální Deník.

Proč jste si pro svou další práci vybral zrovna Radíkov a jeho dějiny?
Věc se má tak, že iniciativa na sepsání knihy Dějiny Radíkova přišla ze strany Radíkova. Představitelé již v minulosti spolupracovali s mým kolegou Michaelem Viktoříkem ohledně dějin radíkovské pevnůstky a přes něho se pak dostali ke mně. Důležité bylo, že netlačili na sepsání knihy v co nejkratším možném termínu, jak se někdy děje, ale domluvili jsme se na dvou letech na zpracování tématu. I když se to nezdá, psaní prací z regionálních dějin je časově velmi náročné. Bohužel jiní autoři k takové látce přistupují velice zbrkle, obvykle pod tlakem nějakého výročí, a výsledek pak není na dobré úrovni.

Z jakého období pocházejí první zmínky o Radíkově?
I když staré vlastivědné bádání uvádělo několik nejstarších zmínek o Radíkovu ze 13. a 14. století, při podrobnějším výzkumu se ukázalo, že spolehlivá nejstarší listina neexistuje. Abychom si situaci ještě trochu zkomplikovali, tak uveďme, že poblíž Hranic se nachází vesnice se stejným názvem. Starší badatelé často zaměňovali Radíkov u Olomouce s Radíkovem u Hranic. Abych konečně odpověděl na otázku, nejstarší písemná zpráva o Radíkovuě spadá do období let 12431269, kdy ves koupil opat hradišťského kláštera Robert, i když i tento údaj pochází až z pozdějšího kronikářského záznamu.

Historik David Papajík

Objevil jste při studiu dějin obce nějakou zajímavost, která vás zaujala či překvapila?
Vzhledem k tomu, že jsem během svého života sepsal dějiny třinácti vesnic na Moravě, tak mne zas tak moc věcí nemůže překvapit. Když jsem se před některými kolegy zmínil, že budu dělat dějiny Radíkova, tak mi říkali: „Tam se přece nic nedělo." Jako určité překvapení mohu uvést, že se v Radíkově v minulosti opravdu „něco dělo". Všude žili a žijí lidé, takže nějaké děje lze zachytit kdekoliv. Radíkov je ovšem specifický minimálně v tom, že byla poblíž něho vybudována v letech 18721874 radíkovská pevnůstka, jeden z bodů předsunutého opevnění města Olomouce. Čili tady opravdu šly „velké dějiny". Navíc v roce 1872 přijel na prohlídku pevnůstky i císař František Josef I. Nepochybně zajímavé jsou i osudy rodiny Schottaků. Osudy vesnice koncem druhé světové války a těsně po ní budou podle mne zajímat čtenáře. O vesnici se opravdu bojovalo a střílelo se v její blízkosti i po skončení války.

Fort č.2 Radíkov - rekonstruovaná poterna

 Jaké historické okolnosti se pojí se stavbou radíkovské pevnůstky?

Někdy zhruba od roku 1866, ještě před bitvou u Sadové, se začalo uvažovat o vybudování nového předsunutého opevnění před stávající věnec opevnění města Olomouce. Vojenští odborníci varovali vedení armády, že díky rozvoji dělostřelby je vojenská pevnost zranitelná z prostoru kolem Svatého Kopečka. Proto bylo rozhodnuto tuto oblast opevnit a zabránit tak nepříteli v jejím využití. Možná širší veřejnost tak úplně neví, že podle původních plánů měly být v prostoru Svatého Kopečka vybudovány pevnůstky čtyři. Jedna nedaleko Dolan a Tovéře, druhá u Radíkova, třetí u Lošova a čtvrtá u Droždína. Jednalo se o finančně náročné stavby, takže nakonec byla realizována pouze stavba radíkovská. Jako zajímavost je třeba uvést, že pevnůstka ve skutečnosti leží v katastru Lošova. Armáda to neřešila, pevnůstka byla nejblíž Radíkovu, tak se jednalo o radíkovskou pevnůstku.

Co přinesla stavba pevnůstky pro vesnici Radíkov?
Vzhledem k obrovské koncentraci dělníků a vojáků došlo ve vesnici ke vzniku několika hospod.

Kde si mohou zájemci vaši knihu koupit?
Kniha se prodává v Radíkově, v budově patřící magistrátu města Olomouce.

 

Převzato z Olomouckého deníku