Historie městské části

01.06.2014 17:40

Proměny Černovíra v dějinách

Černovír, německy Czernowier, městská část Olomouce s 804 (2005) obyvateli se nachází asi 2,5 km severně od centra Olomouce na levém břehu řeky Moravy. První zmínka o Černovíru se uvádí r. 1249, kdy byl poprvé zmiňován v latinském textu a v držení několika vladyků.  Název Crinivir procházel obměnami a ustálil se až v 17. století.  O tom, jak a kdy se dostal Černovír do držení kláštera Hradisko, nejsou zprávy, ale už v 15. stol. byl hradišťským majetkem, protože r. 1429 dostal Černovír od kláštera odúmrť. Obyvatelé se živili převážně zemědělstvím a rybolovem.

Již od 13. stol. obyvatelé Černovíra pečovali o přítok do Mlýnské strouhy, který poháněl mlýnská kola u Rohelské brány na předhradí. Po zrušení kláštera Hradisko v roce 1784 přešel Černovír pod správu Náboženského fondu, od kterého koupil Černovír v r. 1824 hrabě Filip Ludvík ze Saint Genois, a v r. 1850 se pak stal samostatnou politickou obcí s osadou Klášterní Hradisko a Lazcemi. Roku 1837, kdy bylo v Černovíře 57 domů a 555 obyvatel, Černovír vyhořel.
V pol. 19. stol. byly pro zabezpečení ochrany železniční tratě k Zábřehu postaveny dvě pevnůstky. Roku 1864 byl postaven fort č. I na levém břehu Moravy, severně od obce a v r. 1867 na pravém břehu Moravy dosud zachovalý fort č. XXII, vedle kterého byla vystavěna vojenská střelnice. Vedle hřbitova v Černovíře byl r. 1869 postaven nový vojenský hřbitov. V r. 1884 se od Černovíra osamostatnily Lazce. Černovír v té době byl oblíbeným výletním místem Olomoučanů. V r. 1911 byla ve vsi sladovna. V r. 1913 se na Černovír rozšířilo pásmo městské vodárny a v letech 1918 -19 byla vystavěna nová vodárna. V roce 1919 se stal Černovír i s Klášterním Hradiskem součástí Olomouce.

Na konci II. světové války, 2. května 1945, bylo na černovírskou střelnici dovezeno 21 přerovských občanů, kteří povstali v Přerově proti německým okupantům, a 2 olomoučtí občané. Byli zde mučení a nakonec zastřeleni. Obětem byl vystavěn u černovírské střelnice pomník.

Drobné památky Černovíra

Drobné památky najdete po celém katastru čtvrti Černovír. U silnice ve směru na Chomoutov se nachází fort č. XXII a u silnice směrem k Černovíru pak kamenný kříž z r. 1865.  Dále pod silnicí před mostem přes řeku Moravu je chráněné Černovírské slatiniště, na které upozorňuje informační tabule. Za mostem na začátku obce je značně zdevastovaný Dělnický dům.
V Heydukově ulici se na domě těsně před Frajtovým náměstím nachází pamětní deska letců, bratrů Čtvrtlíkových a 5 členů Dělnické tělovýchovné jednoty.  Na Frajtově náměstí je kostel Československé církve husitské Prokopa Holého vystavěný roku 1940. Vedle něj stojí památník obětem světových válek.
Na budově Sokolovny za ulicí U Stavu najdeme pamětní desku se jmény obětí světových válek z řad členů Sokola. V Petřkově ulici na budově základní školy upomíná pamětní deska na sokolského funkcionáře Edvarda Peřinu. Na křižovatce Petřkovy a Peřinovy ulice se nachází kaple Navštívení Panny Marie z r. 1842, vedle které stojí kamenný kříž s reliéfem Panny Marie Bolestné z r. 1863. Dále, na konci Černovírské ulice, na křižovatce u točny autobusů najdeme boží muka z 19. stol.
Východně na nedaleké Polní ulici jsou renesanční boží muka z počátku 16. stol., nejstarší černovírská památka a také jedna z nejstarších olomouckých drobných památek. Další zděná boží muka z 19. stol. najdeme východně od Frajtova náměstí (na ostrůvku uprostřed křižovatky ulic Petřkovy, Čelakovského a Na Hrázi). Na domě v Jablonského ulici za Frajtovým náměstím je barokní kamenný erb, památka na dobu, kdy dům i celý Černovír patřil klášteru Hradisku.
Na Jablonského ulici blíže k městu je na křižovatce v malém parčíku vzácná památka, barokní sloup Nejsvětější Trojice z pol. 18. stol. Ve zlatém trojúhelníkovém božím oku, obklopeném slunečními paprsky na hlavici sloupu je nápis: Sláva Bohu Otci, Bohu Synu, Bohu Duchu svatému, jako poděkování za ochranu rodiny sedláka Zvěřiny před morovou nákazou.

Východním směrem od sloupu se dostaneme ulicí Na Vlčinci k podniku Farmak a ke hřbitovu, kde je několik pěkných soch a hrobek. Centrální kříž je z r. 1896 a u plotu oddělujícího obecní a vojenský hřbitov je hrobka ve tvaru kapličky se sochou na štítě. Na sousedním vojenském hřbitově, v současné době obnovovaném, jsou dvě kaple. Ve středu hřbitova je větší křesťanská, ke které vede ze čtyř stran alej, a východně je muslimská kaple s půlměsícem, ojedinělá na našem území. Na hřbitově jsou více či méně udržované hroby vojáků různých vyznání, hodností a vojenských odborností, kteří zemřeli ve vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku.
Vojenský hřbitov v Olomouci - Černovíře je unikátní tím, že jsou zde pohřbeni příslušníci rakousko-uherské armády, carské ruské armády, i později armády československé. Jen během 1. světové války bylo na tomto hřbitově pohřbeno více než 3 000 vojáků minimálně 13 národností. Od 20. do 50. let 20. století bylo na tomto hřbitově  pohřbeno mnoho význačných i prostých příslušníků armády, o kterých se dnes neví a kteří také díky zničenému hřbitovu zůstanou na věky zapomenuti.
Dnes již nikdo nepozná, kde a kdo byl pohřben, z řad v zákrytu vyrovnaných hrobů se stalo neudržované smetiště. Slávu hřbitova, ojedinělého na území naší republiky, připomínají  chátrající a rozpadající se dvě otevřené kaple. Dnes, po téměř padesát let trvající devastaci, je tato kulturní památka chráněná mezinárodními konvencemi v žalostném stavu. V poslední době se díky dotacím Ministerstva obrany a příspěvku města Olomouce přece jen začíná s opravou hřbitova.

Velká voda v létě 1997 změnila Černovír k nepoznání. Demolováno bylo 75 budov, ale obec žije dál a je připravená přijímat nové výzvy. Lidé se tu nyní sdružují nejen v TJ Sokol a Slovan Černovír a u dobrovolných hasičů, ale také coby chovatelé a kynologové.