Bělidla (německy Bleich) je čtvrť nacházející se na východě Olomouce na pravém břehu řeky Bystřice, místními nazývané familiárně Bystřička. V roce 2009 zde bylo evidováno 229 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 763 obyvatel. Čtvrť má rozlohu 0,46 km2. Původně šlo o samostatnou vesnici. Stavebně souvisí s Pavlovičkami, původně však v úzkém pruhu zasahoval její katastr až k hodolanskému hřbitovu. Před stavbou olomoucké pevnosti stály malé domky a dvůr blíže k městu, jemuž osada patřila.

První zmínka o Bělidlech se objevuje již v roce 1305. Byla to však stará Bělidla, která se nacházela v místě dnešní Sokolské ulice. Název označuje místo, kde se bílilo plátno. V roce 1569 vlivem posunutí hradeb na úroveň dnešní Studentské ulice se Bělidla stala součástí opevněné Olomouce. Stávající prostor byl velmi stísněný a tak obyvatelé Bělidel přesídlili do míst statku Šenkovské markrabství (v místech dnešního obchodního domu Senimo v Jeremenkově ulici). Obyvatelé si začali na tomto místě stavět novou vesnici, kterou nazvali Nová Bělidla. Ani zde však vesnice nevydržela do dnešních dnů. V souvislosti s budováním olomoucké tereziánské pevnosti v polovině 18. století byly předměstské vesnice zbourány a obyvatelé vysídleni. Bělidla přestala téměř na půl století existovat. Potřetí jsou Bělidla zmiňována koncem 18. století, a to v souvislosti se zrušením a rozparcelováním statku Šenkovské markrabství. Původní obyvatelé Bělidel opět začali budovat svoji vesnici, tentokrát východněji, v prostoru dnešní Libušiny ulice. Tato ulice je až do dnešních dnů páteřní ulicí současných Bělidel. Bělidla jako samostatná obec přestala existovat v roce 1919, kdy byla připojena k městu a stala se z nich městská část Olomouce.

Každá předměstská obec je ve svém vývoji jedinečná, Bělidla jsou unikátní v jejich půdorysu. Křivolaké uličky s přízemními domky nás zavádějí v myšlenkách do minulosti. Až do husitských dob nás mohou zavést názvy zdejších ulic. V Libušině ulici se nachází malá kaplička se zvonicí a sloup se sochou Panny Marie. Kaple se zvonicí pochází z první poloviny 19. století. Vedle ní stojící barokní sloup se sochou Panny Marie zde stál již v polovině 18. století. Zvonice i sloup jsou chráněny jako nemovité kulturní památky. V ulici Táboritů před hospodou Na Blajchu stojí kamenný kříž s ukřižovaným Kristem z roku 1877. Byl postaven na místě staršího kříže od obce Bělidel. Na podstavci je reliéf Panny Marie Bolestné a nápis "Pochválen buď Ježíš Kristus".

Zdroj: Olomouc.eu

Bystrovany

Podle prvního písemného dokladu z roku 1277 byla vesnice Bystrovany majetkem premonstrátského kláštera Hradisko. Podle všech předpokladů byly předtím Bystrovany majetkem králů českých a markrabí moravských. Město Olomouc získalo Bystrovany do svého majetku v roce 1531, kdy vyplatilo klášteru 200 kop grošů. V držení Olomouce pak zůstaly Bystrovany až do roku 1848, kdy se staly samostatnou obcí olomouckého okresu. V roce 1975 došlo k přičlenění obce k městu Olomouci, k 1. lednu 1993 bylo v referendu občany odhlasováno její opětné osamostatnění.

Hlavním zdrojem obživy místních byla až do 20. století zemědělská výroba. K Bystrovanům patřilo vojenské cvičiště a velké pastviny, které byly postupně přeměňovány na pole. Rozvoji obce přispělo zřízení zastávky železniční trati Olomouc – Krnov v roce 1872. V roce 1914 byly Bystrovany postiženy velkou povodní. Výjimkou nebývaly ani v dřívějších letech, a tak byla ve 30. letech 20. století provedena regulace Bystřičky od Olomouce po Velkou Bystřici. Součástí koloritu obce Bystrovany je kaple sv. Bartoloměje a kamenný kříž před kaplí na návsi z konce 19. století.

Více k historii obce: www.bystrovany.cz

Zdroj fotografií starých pohlednic: www.fotohistorie.cz