Popis trasy Za tajemstvími neředínského kopce

1. zastavení: Ústřední hřbitov

Začínáme na zastávce tramvají Hřbitovy a půjdeme se přesvědčit, že nedaleký hřbitov, největší z celkem 11 veřejných pohřebišť na území Olomouce, je místem zvláštní krásy a pěkné přírody. Zůstaneme na pravé straně silnice, přejdeme na chodník a stoupáme asfaltovou uličkou do mírného svahu. Před námi se zanedlouho objeví plácek, na jehož konci je kovaná vstupní brána do hřbitova.

Ústřední hřbitov vznikl teprve v letech 1898 – 1901, z dřívějších dob sem byly přemístěny některé hroby hřbitova U Dřevěného zvonu. Ten byl v provozu od roku 1785 v prostoru za Terezskou branou, tedy za městem, ale po zboření městských hradeb se postupně ocitl uprostřed města. Na nový hřbitov odsud byl převezen vysoký empírový jehlan prodejců klavírů, rodin Neswadba a Wiedermann, trojhrob rodiny Woletz, hrob rodiny Johanna Reislina nebo pomník někdejšího olomouckého starosty Josefa von Engela. Z roku 1909 je hrobka známé bankéřské rodiny Primavesi. Poznáte ji podle sedící ženské figury Věčnosti v nadživotní velikosti, která je dílem vídeňského sochaře, brněnského rodáka Antona Hanaka. Zajímavých hrobů olomouckých osobností z minulých dob je hřbitov plný. Hřbitov má také vojenský a židovský okrsek. Oba stojí za návštěvu, ať už židovská část s pomníky zarůstajícími břečťanem a s obřadní síní stojící stranou, nebo světlá vojenská část s hroby vojáků několika armád. V centru areálu stojí křesťanská kaple a soubor hřbitovních staveb doplňuje budova krematoria, funkcionalistická stavba z let 1931–1932, postavená v západní části hřbitova podle projektu Aloise Šajtara. Před krematoriem je umístěna socha Fénixe od Rudolfa Chorého z roku 1965. Na hřbitově najdete rovněž jeden z hanáckých smírčích křížů.

Přehled zajímavých hrobů obrazem

S budovou krematoria za zády vyjdeme před námi stojící hřbitovní branou na velké asfaltové parkoviště u konečné tramvají. Na trávníku na konci parkoviště směrem k Topolanům se nachází římský milník s posezením.

2. zastavení: Památník přítomnosti římských legií

Olomouc byla už ve starověku důležitou křižovatkou cest u brodu přes řeku Moravu. Cesty spojovaly jih se severem Moravy a východ se západem. Zřejmě i proto si dnešní Olomouc vybrali římští vojáci ve 3. a 4. století k vybudování dočasného tábora, který byl v roce 2001 nalezen v Neředíně. Na tento tábor a přítomnost římských legií vůbec upomíná jednak polepová fólie autobusové zastávky naproti konečné tramvají, nedaleký římský milník s plastickými výjevy ze života legií a také neředínská Římská ulice, tvořená nově postavenými domky, které jsou odtud vidět. Nález dal tak částečně za pravdu pověsti, podle které byla Olomouc založena římským vládcem Juliem Caesarem. Ten byl ale v době, kdy zde legie vybudovaly tábor, už přes 200 let mrtvý.

Vydáme se podél silnice na Topolany do mírného kopečka. Po levé ruce budeme mít areál vysokoškolských kolejí.

3. zastavení: Vysokoškolské koleje a Fakulta tělesné kultury

Na třídě Míru, respektive v kopci pod městským letištěm se nachází celé univerzitní městečko. Poté, co z areálu letiště a jeho okolí roku 1991 odtáhla sovětská vojska, přítomná v Olomouci od roku 1968, se oblast pomalu probouzí k lepšímu životu. I když stopy přítomnosti nechtěné armády jsou tu patrné dodnes. Areál se podařilo oživit přítomností studentů a pedagogů Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého, která zde vyučuje aplikované pohybové aktivity, fyzioterapii nebo třeba rekreologii. Fakulta je také předním vědeckým pracovištěm v Česku, které se zaměřuje na pohyb člověka a zdravý životní styl. V areálu je kromě tradičních budov, kde se vyučuje, také několik výzkumných pracovišť a vysokoškolské koleje s menzou.

Podél univerzitního kampusu jsme pomalu dostoupali až ke vstupní bráně do areálu letiště. Budeme ale nejprve pokračovat ještě kousek dál do kopce a přejdeme na druhou stranu silnice, u níž stojí cihlové zdi neředínského fortu.

4. zastavení: Neředínský fort

Na vršku kopce mezi Neředínem a Topolany se nachází fort č. XV, který je součástí unikátního fortového věnce neboli soustavy pevností obkružujících Olomouc. Výstavba neředínské pevnůstky v zemním (provizorním) provedení byla zahájena už v létě 1850, patřila mezi první stavby olomoucké fortové pevnosti. Na podzim 1850, kdy probíhaly přípravy na obranu před pruskými vojsky, byl fort tvořen jen mohutným valem s příkopem. Zemní val byl opatřen palisádou a osazen osmi děly. Za ním se pak nacházely dřevěné baráky pro ubytování 90 mužů, kuchyně a příruční prachárny. Následujícího roku, po uklidnění situace, začaly první zednické práce a za další dva roky byl fort po stavební stránce dokončen. Dodělávky v interiéru a terénní úpravy pak byly ukončeny v létě 1854, kdy byl fort také vybaven telegrafem.

V současnosti už je fort v dosti havarijním stavu. Nicméně do jeho útrob se dostat můžete, ať už nakouknout do hospodářského dvora přístupného z třídy Míru nebo se dostat na paintballové hřiště zasahující do obranných příkopů pevnosti i jejího nitra.

Po seznámení s pevnůstkou se vrátíme kousek dolů po svahu a odbočíme doprava do areálu městského letiště.

5. zastavení: Letiště a Air Bar

Letiště Olomouc je vnitrostátní veřejné letiště a slouží převážně pro sportovní létání, aerotaxi, parašutistům a Hanáckému aeroklubu. Letiště v Neředíně patří spolu s letištěm ve Kbelích (1918) a v Chebu (1917) mezi nejdéle provozovaná letiště v Česku. Ještě předtím, od roku 1905, byl areál využíván jako vojenské cvičiště. Zajímavostí je, že zde přistál v srpnu 1910 český letec Jan Kašpar se strojem Blériot. Jednalo se o první vzlet letadla těžšího vzduchu na území Moravy a Slezska. Vojenské, ale i civilní letecké využití měl areál až do konce 2. světové války. S přestávkou let 1968 – 1991, kdy plochu letiště využívala sovětská armáda, bylo pak využití už jen civilní.

Éru otevření letiště široké veřejnosti odstartovala v roce 1995 návštěva papeže Jana Pavla II., který zde svatořečil Zdislavu z Lemberka a Jana Sarkandra. V současnosti má letiště asfaltovou i travnatou vzletovou a přistávací dráhu, je tu čilý plachtařský i motorový provoz a konají se zde městské letecké dny a soutěže modelářů a radioamatérů. Hned u dráhy stojí moderní dřevostavba Air Baru s příjemným posezením vevnitř i venku, v létě i s grilováním, a pro děti je zde také pár houpaček.

Půjdeme na konec asfaltové přistávací dráhy, u skateparku odbočíme doleva a po polní cestě půjdeme asi 400 metrů podél okraje pole, až dojdeme k neředínskému rybníčku.

6. zastavení: Rybníček

Rybník zde byl odnepaměti a i díky němu má návštěvník staré části Neředína pocit, že se vypravil na vesnici. Jeho revitalizace proběhla v roce 2001 a od té doby se o něj starají olomoučtí rybáři. Ty tady také můžeme pozorovat. Lze si tu i na ohništi opéct špekáčky a děti si tu mohou pohrát na prolézačkách.

Dále pokračujeme kolem bývalé hospody Na Rybníčku Neředínskou ulicí, v jejíž polovině se u kapličky nachází bývalá vesnická náves. Druhou variantou je vydat se rovně za hospodu, kde se Neředínská ulice ztratí do divočiny, a dostat se na konečnou tramvají na Nové Ulici. Třetí možností je opět za hospodou odbočit nezpevněnou cestou doleva a přes ovocný sad a louku dojít na ulici Okružní. Naše trasa ale dále pokračuje Neředínskou ulicí směrem k bývalé návsi.

7. zastavení: Náves

Náves starého Neředína je tradičně hanácká. Širokou ulici s pásem zeleně lemují někdejší grunty, z nichž řada od 90. let 20. století změnila svoji podobu. I díky zdejší kapličce si náves ale stále drží venkovský charakter. Kaple Panny Marie Loretánské se zvoničkou stojí ve středu návsi od roku 1771, nejspíše si ji tehdy Neředínští postavili na místě dřívější dřevěné zvoničky. Zvon, který je zavěšen ve věži, nese letopočet 1792. Kaple byla zrekonstruována na přelomu našeho století. Jen několik kroků od kaple stojí památník obětem první světové války.

8. zastavení: Kříž před restaurací U Rytíře

Ve starém Neředíně najdeme i další drobné památky této dříve samostatné vsi a od roku 1919 části Olomouce. Hodnotný je kříž s reliéfem Panny Marie Bolestné a lebkou se zkříženými hnáty, stojící na rohu ulic Neředínská a Letců, který je podobného stáří jako kaple, z roku 1774.

Dále budeme pokračovat po ulici Družstevní, která odbočuje z Neředínské doprava. Po 150 metrech ji opustíme cestou mezi domy přes louku vedoucí na ulici Okružní. Tu přejdeme a směřujeme doprava k prvnímu vysokému panelovému domu. Před ním se napojíme na Stiborovu ulici a podél panelových domů dojdeme k Parku Malého prince.

9. zastavení: Park Malého prince

Park Malého prince je zelená oáza v centru sídliště, najdeme zde mnoho laviček, netradičních prolézaček, pískoviště, houpačky i hřiště. Byl zřízen v roce 2005 jako obrana proti nerozvážnému zastavění panelovými domy. Byly v něm zasazeny mnohé stromy a keře, které utěšeně vzrůstají. Pejsci mají svůj prostor také. Divné roury u hřiště jsou „mlžítka“, která prý osvěží malé hráče v parném létě, automaticky. Na okraji u hřiště v malé budově je WC a tekoucí voda.

Ze zelené oázy mezi paneláky je to kousek na Kmochovu ulici na autobus. Tady také naše trasa končí.

Poznámky k trase

Příroda v okolí

Už podle názvu trasy lze tušit, že příroda zde vždy byla bujná. Bylo tu stále dosti pramenů mokřin i rybníků, což přitahovalo osídlence, zemědělce i vojáky. Všechen nezastavěný prostor Tabulového vrchu je porostlý travou, květinami, keři i stromy. Zde našli životní prostor ptáci, běžní brouci, motýli a drobní hlodavci.

Po znárodnění veškeré půdy, snad i nejlepší v republice, vzniklo v Neředíně vzorné JZD (pro mladší: jednotné zemědělské družstvo). Se zavedením ústředního hřbitova bylo třeba pěstovat květiny, dařilo se tu i zelenině a novým plodinám, např. artyčokům, žampionům, kaktusům. Zdejší tři hlavní zahradníci byli opravdovými odborníky, byli studovaní v oboru. Dodnes je zde mnoho soukromých zahrad a donedávna tu bývala zahrádkářská kolonie.

I mezi novou zástavbou a paneláky jsou pozůstatky starých stromů. Celá náves bývala osázena střídavě lípami a duby, aby Němci i Češi byli uspokojeni svými národními stromy. Před domem č. p. 37 byla v roce 1947 vysazena lípa Svobody.

Od rozcestí před Restaurací U Rybníčka vede prostřední cesta vrbovou alejí. Vrbám se říká "hanácké palmy". Cesta vpravo směřuje do divočejšího kusu přírody s velkými vrbami i jinými stromy a původním rybníkem. Místní rybáři se o něj starají, ve vodě žijí kapři, cejni, také sumci a štiky. Lavičky kolem lákají k odpočinku. Cesta doleva vede Úvozem, kde vpravo, přímo u cesty nejdříve narazíme na nijak nepečovaný pramen potoka, studánku, oficiálně registrovanou. Dále napravo jsou jen louky, vlevo konce zahrad domů na návsi. Po pár minutách procházíme nově vysazenou krátkou třešňovou alejí.

Další významné památky a místa

Podél topolanské silnice vede cyklostezka č. 6025, která začíná v centru Olomouce v Čechových sadech, pokračuje Krapkovou ulicí (hned po startu se můžete posilnit v hospodě U Kuděje, tamtéž) a ulicí Na Vozovce dále do Neředína, přes unikátní nadjezd do Topolan, Těšetic, Náměště na Hané až k hradu Bouzov.

Editorial

Zpracovala: Antonie Caleková

Fotografie: © Tereza Hrubá /1, 2/, Hynek Pečinka/3 - 8/, Helena Polášková /9/, Antonie Caleková /10, 11/

Zdroje:

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

Novinky

  • Nové trasy Do přírody ve městě: Objevte kouzla olomouckých parků

    17.3.2020

    Jakmile situace dovolí, rozeběhne se turistická sezóna 2020, na niž je připravena aktualizovaná sada tras příměstských procházek v Olomouci pod názvem "Do přírody ve městě". Ke stávajícím trasám přibyly tři nové, bonusové, z nichž dvě se věnují olomouckým parkům. Individuálně se na ně můžete vydat už teď.

    Všechny olomoucké sady jsou odpočinkovou zónou, uvidíte vzrostlé staré stromy, uspořádané ve stromořadích nebo jako parky anglického typu. V centrální části jsou upravené záhony, rozárium, botanické zahrady, vodní plochy. V dřívějších dobách se nesmělo po travnatých plochách chodit a v parcích hlídali hlídači. Dnes si klidně můžete v trávě i na dece odpočinout. Ve všech parcích jsou sochy, krásné budovy i s možností občerstvení. 

    Objevte Smetanovy, Čechovy a Bezručovy sady a další přilehlé zelené plochy. Vydejte se na trasy Zelený kruh parků I a Zelený kruh parků II.

  • Sbírkové skleníky Výstaviště Flora Olomouc se znovu otevírají pro veřejnost

    28.1.2020

    Dsc0077 V sobotu 1. února se po provozní pauze opět otevírají brány Sbírkových skleníků olomouckého Výstaviště Flora. Návštěvníci se mohou těšit na překrásnou podívanou plnou citrusových plodů, květů, cizokrajných rostlin a exotických zvířat. K zajímavým ukázkám patří kvetoucí strelície královské, první sukulenty či plod ananasu. Subtropický skleník okouzlí svým nepřeberným množstvím plodících citrusů a jejich exotickou vůní. Pro děti je k vidění také kajman brýlový a bílý sumec.

    Od 1. února 2020 budou Sbírkové skleníky, které najdete poblíž hlavní aleje ve Smetanových sadech, otevřeny každý víkend.  

Starší »

Trasy projektu "Do přírody ve městě" byly zpracovány a uvedeny v život v roce 2014 díky práci dobrovolníků - členů a příznivců olomouckých Přátel přírody - a za finanční a věcné podpory statutárního města Olomouce a Dopravního podniku města Olomouce, a. s. Revize a aktualizace tras proběhla v roce 2019.

Mapové podklady byly použity z www.openstreetmap.org.