Historie městských částí Řepčín a Chomoutov

Historie Řepčína

Řepčín, r. 1914 První zmínka o vsi Řepčíně pochází z listiny biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Původně malá ves, vždy českého charakteru, patřila zčásti do majetku olomoucké kapituly, zčásti klášteru Hradisko a několik domů klášteru augustiniánek u sv. Jakuba na olomouckém Předhradí (tato část roku 1532 připadla také kapitule). Současně zde byl také svobodný dvůr v majetku olomouckých měšťanů.

Farní správou Řepčín patřil nejdříve pod olomoucký kostel sv. Mořice, po roce 1783 do Křelova a od roku 1942 do Hejčína. Roku 1850 se stal samostatnou politickou obcí. V tu dobu zde žilo 526 obyvatel, přičemž ke konci 19. století se jejich počet zvýšil na 1319. Samostatným Řepčín zůstal do roku 1919, kdy byl začleněn do Velké Olomouce jako její městská část.

Významným počinem se stalo založení kláštera dominikánek roku 1889, který byl mateřským domem pro dalších 23 filiálek jak v okolí, tak třeba v USA. V Řepčíně měly řádové sestry dívčí učitelský ústav, dívčí obecnou a měšťanskou školu a později i odbornou školu pro ženská povolání. Na počátku 30. let 20. století byl klášter dále rozšířen o prostory dívčího reálného gymnázia. Činnost  kláštera přerušil až komunistický režim. V roce 1950 musely sestry odejít a budovy sloužily nejprve jako vojenské učiliště pohraniční a vnitřní stráže, později jako nemocnice.

Hospodářský rozvoj obce souvisel s přivedením železnice a zřízením železniční stanice Olomouc-Řepčín. V roce 1903 zde  byla postavena Brochova továrna na výrobu chemikálií, po třech letech přesunutá do Hodolan a nahrazená výrobou vidlí a vozových náprav Františka Pospíšila. Tento závod byl vzápětí rozšířen o slévárnu šedé litiny, což dalo základ velkým Moravským ocelárnám a železárnám, jež do jinak zemědělské obce přivedly řadu dělníků a fungovaly i po znárodnění roku 1945.

Památky obce Řepčín

Nejstarší památkou Řepčína je barokní kaple sv. Isidora, která byla vybudována v druhé polovině 18. století na počest patrona všech rolníků. Poprvé je kaple v tomto místě doložena na I. vojenském mapování z let 1764-1783. Kaple byla v roce 2009 kompletně zrekonstruována a nově vysvěcena. Protože patronem Řepčína je také sv. Florián, najdeme dnes v kapli podobizny obou světců. Kaple je památkově chráněna jako cenný příklad lidové architektury.

V  Řepčíně stávaly ještě další dvě malé kapličky. Jedna byla u dnes již neexistujícího rybníka na západním okraji řepčínské zástavby a další stávala na návsi. Na počátku 20. století byla na křižovatce ulic Řepčínská, Břetislavova a Zengrova postavena ještě kaple sv. Josefa s věží, ale i ta byla později zbořena.

Historie Chomoutova

Chomoutov Obec (nyní městská čtvrť Olomouce) byla založena v ohybu řeky Moravy, v místě snadného přechodu přes řeku. Je připomenuta již v listině z roku 1078 jako majetek olomouckého kláštera Hradisko. Většinu území nevelké osady tvořil lužní les. V 16. století zde klášter založil tři rybníky. Vedle 14 rybářů žilo tehdy v osadě 18 chalupníků. Protože větší část území zabíral lužní les, větších sedláků zde nebylo. Po zrušení kláštera Hradisko v roce 1784 přešel Chomoutov pod správu Náboženského fondu, od kterého koupil roku 1824 Chomoutov s 37 domy a 275 obyvateli hrabě Filip Ludvík ze Saint Genois. Místní velkostatek nadále patřil rodu Saint Genois  a 1879 připadl Lichtenštejnům. Majitelé velkostatku se zaměřili především na polní hospodářství, většinu lužního lesa nechali vykácet a upravit na ornou půdu.

Roku 1850 se Chomoutov stal samostatnou politickou obcí, patřící do obvodu blízké Horky. Silné vazby s touto obcí posilovalo také to, že v Horce byla četnická stanice, pošta, železnice a až do roku 1872 také škola pro chomoutovské děti. Chomoutov z Horky získával i elektrický proud a obě obce měly několik společných spolků, např. Orel. V roce 1886 došlo k založení místního hasičského spolku. Také faru měli chomoutovští v Horce; v Chomoutově byla v roce 1835 postavena jen kaplička Navštívení Panny Marie.

Vzhledem k existenci silného velkostatku řada zdejších občanů hledala práci jinde, zejména v hutích ve Štěpánově či v nedalekých řepčínských železárnách. Přímo v Chomoutově se vyrábělo od roku 1911 zemědělské nářadí, od roku 1924 fungoval lihovar a od roku 1935 se vyrábělo cementové zboží. Velkou tradici měla těžba písku a v roce 1947 zde vznikly dvě velké pískovny. Na místě těžby pak vzniklo  Chomoutovské jezero, které bylo významnou rekreační oblastí Olomoučanů, než bylo v roce 1973 prohlášeno přírodní rezervací.

S městem Olomoucí byl Chomoutov historicky spojen především regulací řeky Moravy a Oskavy a budováním protipovodňových hrází. Roku 1938 byla vybudována v Chomoutově stavidla a prokopán kanál mezi Moravou a Mlýnským potokem. 1974 byla na jeho břehu postavena úpravna vody, která vyřešila velmi špatnou situaci v zásobování města pitnou vodou. Od téhož roku je Chomoutov městskou částí Olomouce.

Památky obce Chomoutov

V obci je několik drobných památek, většinou soustředěných kolem středu obce. V ulici Hrachoviska, nedaleko od hlavní Dalimilovy ulice s křižovatkou se silnicí na Horku je pod kaštany kaple Navštívení Panny Marie z 19. století, zrekonstruovaná po povodni v roce 1997, na kterou upozorňuje pamětní deska na kapli. Vedle kaple na kamenném sloupu je socha Panny Marie, vystavěna rodinou Coufalových z Chomoutova roku 1898. Dále po hlavní silnici na Uničov po levé straně je kamenná mohyla s pamětní deskou se jmény 28 mužů padlých v letech 1914-1918. Ve směru na Olomouc na Dalimilově ulici stojí po levé straně pomník Rudé armády z roku 1946.

Zdroj fotografií starých pohlednic: www.fotohistorie.cz

uživatelský obsah - vždy jako první článek!!!

---odkaz na všechny novinky---

Novinky

  • V rámci uklízení Česka jsme vyčistili trasu Městem podél řeky Moravy

    22.9.2020

    Dsc09549 V sobotu 19. září přispěli olomoučtí Přátelé přírody, autoři tras Do přírody ve městě, do kampaně Ukliďme Česko a zároveň oslavili mezinárodní den svého hnutí. Během procházky podél Moravy z Nových Sadů na Lazce jsme v počtu 14 dobrovolníků uklidili břehy řeky. Odhadem asi 25 kg odpadků na účastníka teď v terénu chybí a v kontejnerech přebývá.

    Podívejte se na fotoreportáž z úklidové vycházky na sklonku babího léta.

  • V září jsme se prošli okolím Slavonína a Nemilan, kde hlídá olomoucký Golem

    12.9.2020

    Img_20200903_175214 Ve čtvrtek 3. září 2020 v podvečer se konala tříhodinová vycházka po trase Do přírody ve městě: Výprava za olomouckým Golemem. Desítku účastníků provázela autorka trasy, Hana Račuchová. Vyšli z autobusové zastávky Slavonín, křižovatka a během vyměřeného času zastavili u kostela sv. Ondřeje s křížovou cestou, podél zahrádkářské kolonie došli k fortu XI., součásti bývalé olomoucké habsburské pevnosti a cestou vprostřed poli došli k soše sv. Kryštofa od Maria Kotrby. Socha připomínající Golema stojí nad dálničním obchvatem Nemilan a dohlíží na bezpečnou jízdu, ale hledí i na panorama Olomouce. Po nezbytné skupinové fotce pokračovala výprava dále do Nemilan a ke kyselovské cihelně. Odtud pak podél toku Nemilanky opět do Slavonína, kde na konec přišlo vhod pivo a občerstvení z udírny na místním fotbalovém hřišti. Koukněte na fotky z vycházky.

Starší »

Trasy projektu "Do přírody ve městě" byly zpracovány a uvedeny v život v roce 2014 díky práci dobrovolníků - členů a příznivců olomouckých Přátel přírody - a za finanční a věcné podpory statutárního města Olomouce a Dopravního podniku města Olomouce, a. s. Revize a aktualizace tras proběhla v roce 2019.

Mapové podklady byly použity z www.openstreetmap.org.